Je nás jedenáct…
6. 10. 2014
Ano, přesně jako v té staré české písničce „Je nás jedenáct“, tak i u nás je tomu tak (zatím). Naši čtyřnožci se totiž o jednoho rozrostli. Vždy jsem byla člověk psí, ale v poslední době mi doma nějaký ten chlupatec začal prostě chybět. Všichni naši pejsci bydlí ve svých perfektně zateplených boudách venku, a i když se s nimi stále muchluji a mazlím, doma bylo nějak smutno a prázdno. Ale nějakého, byť malého pejska, jen tak jako domácího mazlíka si nemůžeme dovolit, jelikož jsme často dlouho mimo domov. Zatoužila jsem proto po kočičce. Sice jsem nikdy majitelem kočky nebyla, ale řekla jsem si, že člověk má v životě vyzkoušet všechno. Začala jsem shánět na internetu a od majitelů koček veškeré možné informace o tomto zvířátku, co obnáší péče o takovou domácí kočičku, jaké vlastně jsou a jaké je s nimi soužití. Má původní volba padla na perskou kočku, jelikož můj taťka měl perského kouřového kocoura a mne vždy fascinoval, protože to byl prostě majestát. Když jsem konečně manžela zlomila na pořízení kočičky, předložila jsem mu „kočičí studijní materiál“ nalezený na internetu, který obsahoval informace o vzhledu a povaze perské, mainské mývalí kočky, o birmě, a jen tak na okraj se tam ke konci přimotala část článku o sibiřské kočce, kterou jsem mezi dlouhosrstými kočkami jaksi úplně přehlédla. Manžel to v autobuse cestou domů pečlivě nastudoval a jeho výrok mne mírně řečeno velmi vykolejil. Prohlásil, že nejlépe mu ze všech těch "předložených" vychází ta sibiřská, a když kočku na „Českou Sibiř“, tak sibiřku. Mnou zatím veškeré získané informace o potencionálních kočičích mazlíčcích mi byly v tu chvíli na nic, protože jsem ani nevěděla, že taková kočka existuje, a nastalo nové pátrání po všem o sibiřských kočkách. Nakonec jsem usoudila, že má manžel v zásadě pravdu, že o ní píší samé klady, ať co se týče povahy, zdraví, či péče a náročnosti na údržbu. Prohlíželi jsme inzeráty a na ten nejčerstvější zavolali. Paní chovatelka už koťátka neměla, ale byla akorát na návštěvě u své známé, která měla ještě volného kouřového kocourka a čekala za nedlouho další vrh, tak jsem se domluvila s ní a po návratu domů jsme si jeli pro sibiřáčka jménem Kokeš, kterému bude za čtrnáct dní půl roku. Je naprosto báječný, nesmírně mazlivý a splnil veškerá má očekávání, která jsem od kočičky čekala. A aby mu doma nebylo smutno, protože je tam dlouho sám a všude píší, že sibiřsky jsou samotné nešťastné, i chovatelka nám doporučovala druhou kočičku nebo kocourka, tak se začátkem listopadu rozmnožíme ještě o jednoho sibiřáčka Edu, aby bylo doma veseleji. A to už nás zase ale nebude „jedenáct“...
Můžeme však všechny uklidnit, chovu koček se věnovat nebudeme a české fousky a bassety kvůli kočičákům neopustíme.
Náhledy fotografií ze složky Kokeš
